Hugoaja | kamaradskyy denik

11. Na prahu ,,…Za dva dny doveslovali na severní konec Dlouhého jezera,vpluli do Bystré řeky a teď všichni uviděli Osamělou horu,která před nimi přísně strměla do výšky.Proud byl silný,a probíjeli se proti němu jen pomalu.Ke konci třetího dne přirazili k levému,tedy západnímu břehu a vystoupili.Zde se setkali a koňmi nesoucími ostatní zásoby a potřeby a s poníky určenými pro jejich další cestu.Naložili na poníky,co jen mohli,a ostatek uskladnili pod stanem,ale nikdo z lidí z města s nimi nechtěl zůstat ani na jednu noc tak blízko stínu Hory. ,,V žádném případě,dokud se proroctví písní nevyplní!“ řekli. V téhle divočině bylo snazší věřit v draka než v Thorina.A jejich skladiště vlastně nepotřebovalo žádnou stráž,poněvadž celý okolní kraj byl vylidněny a pustý.A tak je tedy opustili i průvodci,a třebaže se už snášela noc,honem ujížděli dolů po řece i stezkami k břehům jezera…“ ,,…Trpaslíci,chvějíce se,aby nezmeškali poslední příležitost,se vrhli ke skále a opřeli se do ní-marně. ,,Klíč!Klíč!“ vykřikl Bilbo. ,,Kde je Thorin?“ Thorin přispěchal. ,,Klíč!“ křičel Bilbo. ,,Ten klíč,co jste dostal s mapou!Zkuste to hned,dokud není pozdě!“ Thorin tedy přistoupil a vytáhl klíč,který měl na řetízku kolem krku.Strčil jej do dírky.Hodil se tam a dalo se jím otočit!Lup!Paprsek pohasl,slunce zašlo,měsíc byl pryč a oblohou se rozlévala tma. Teď zatlačili všichni najednou a část skalní stěny pomalu povolila.Objevily se dlouhé rovné štěrbiny a rozšiřovaly se.Vyrýsovaly se dveře pět stop vysoké a tři široké a zvolna se bezhlučně otevřely dovnitř.Zdálo se,jako by se z otvoru v horském úbočí vyronila tma jako nějaký výpar,hluboká tma,ve které nebylo nic vidět,na ně hleděla ze zejícího ústí,vedoucího dovnitř a dolů…“

9. Osvobozené sudy ,,…Den po bitvě s pavouky Bilbo a trpaslíci podnikli poslední zoufalý pokus najít cestu z lesa,dřív než zajdou hladem a žízní.Zvedli se a klopýtavě vykročili směrem,o němž se osm z nich třinácti domnívalo,že tam leží stezka.Ale nikdy se už nedověděli,jestli měli pravdu.Jeden z těch šerých dnů,jaké byly ve hvozdu všechny,se zase jednou propadl do černé noci,když se náhle

Podivný příbytek ,,…Druhý den ráno se Bilbo probudil s časným jitřním sluncem před očima.Vyskočil,aby se podíval na hodiny a postavil si vodu na čaj-ale zjistil,že vůbec není doma.Tak se tedy posadil a nadarmo zatoužil po umytí a po kartáči.Nedostal ano jedno z toho,ani čaj,ani topinky,ani slaninu k snídani,jenom studené skopové a králíka.A po tomhle se musel připravit na další cestu! Tentokrát

5. Hádanky ve tmě ,,…Když Bilbo otevřel oči,nevěděl jestli je otevřel opravdu,protože byla právě taková tma,jako když je měl zavřené.Nikdo nebyl nablízku.Jenom si představte jeho leknutí!Nic neslyšel,nic neviděl a nic nemohl nahmatat,leda kamenitou půdu pod sebou. Pomaloučku se zvedl na všechny čtyři a tápal kolem sebe,až se dotkl stěny tunelu,ale ani napravo,ani nalevo nemohl nic najít,vůbec

Hobit, aneb cesta tam a zase zpátky there and back again Úryvky z knihy: 1. Neočekávaný dýchánek ,,…V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.Nebyla to žádná ošklivá,špinavá,vlhká díra,plná konečků žížal a pachnoucí slizem,ani vyschlá,holá písčitá jáma,kde by se nedalo na nic sednout a ničeho se najíst:byla to hobití nora,a to znamená komfort. Měla dokonale