hobit 7
8. červenec 2014 | 16.08 |
Podivný příbytek
,,…Druhý den ráno se Bilbo probudil s časným jitřním sluncem před očima.Vyskočil,aby se podíval na hodiny a postavil si vodu na čaj-ale zjistil,že vůbec není doma.Tak se tedy posadil a nadarmo zatoužil po umytí a po kartáči.Nedostal ano jedno z toho,ani čaj,ani topinky,ani slaninu k snídani,jenom studené skopové a králíka.A po tomhle se musel připravit na další cestu!
Tentokrát si směl vylézt na hřbet jednoho z orlů a držet se mezi jeho křídly.Vzduch kolem něho zafičel,takže zavřel oči.Trpaslíci volali sbohem a slibovali,že to vládci orlů oplatí,jestli k tomu někdy budou mít příležitost,a patnáct velkých ptáků vzlétlo ze skalní římsy.Slunce stálo dosud nízko nad vysokým okrajem světa.Jitro bylo chladné,v údolích a proláklinách se držela mlha a tu a tam se vinula kolem horských vrcholů a kopců.Bilbo otevřel jedno oko,aby se podíval,a zjistil,že ptáci jsou už vysoko,že svět leží hluboko pod nimi a hory se ztrácejí daleko za nimi.Znovu zavřel oči a chytil se pevněji…“
,,…,,To jste nás náramně povzbudil,“zabručel Thorin. ,,Tak sbohem!Jestli nechcete jít s sebou,uděláte líp,když se s námi rozloučíte bez dalších řečí!“
,,Spánembohem,a opravdu šťastnou cestu!“popřál jim Gandalf,otočil koně a rozjel se k západu.Ale nemohl odolat pokušení mít poslední slovo.Než odjel úplně z doslechu,obrátil se,přiložil si ruce k ústům a zavolal na ně.Slyšeli jeho hlas zeslabený vzdáleností: ,,Šťastnou cestu!Chovejte se slušně,dejte si na sebe pozor-a NEOPOUŠTĚJTE STEZKU!“
Potom odcválal a brzy jim zmizel z dohledu. ,,Spánembohem a už ať jste pryč!“ bručeli trpaslíci,tím dopálenější,že je rozloučení s ním opravdu zdrtilo.Teď nastával nejnebezpečnější úsek celé jejich pouti.Naložili si na hřbety těžké batohy a měch s vodou,který na každého z nich připadal,odvrátili se od světla volné krajiny venku a pohroužili se do hvozdu…“