hobit 6
8. červenec 2014 | 15.18 |
6.
Z deště pod okap
Bilbo unikl skřetům,ale nevěděl kde je.Přišel o kauci,o plášť,o potraviny,o poníka,o své knoflíky i o přátelé.Putoval dál a dál,dokud slunce nezačalo klesat k západu-za horami!Jejich stíny padaly přes Bilbovu stezku a on se ohlédl.Pak se podíval před sebe a viděl jenom zvlněné hřebeny a svahy klesající k nížině a k pláním,které tu a tam probleskovaly mezi stromy.
,,Jemináčku!“ zvolal. ,,Zdá se,že jsem se dostal přímo na druhou stranu Mlžných hor,rovnou na pokraj Záhoří!Kampak se jen poděl Gandalf a trpaslíci?Doufám z celé duše,že nezůstali ještě pod horami v moci skřetů…“
,,…To se snad dá spravit,“ řekl Pán orlů.
O něco později byste mohli vidět na skalní římse plápolající oheň a kolem něho postavy trpaslíků při kuchtění.Vzduchem se linula libá vůně pečínky.Orli jim tam nanosili suché větve jako topivo a ulovené králíky,zajíce i malou ovečku.Trpaslíci zařídili všechny přípravy.Bilbo byl příliš zesláblý,než aby jim pomáhal,a stejně by nebyl moc platný při stahování králíků nebo při porcování masa,poněvadž byl zvyklý,že mu je řezník dodával připravené rovnou k vaření či na pekáč.I Gandalf vleže odpočíval,když předtím přiložil ruku k dílu při rozdělávání ohně,jelikož Oin i Gloin přišli o svá křesadla a troud.(Trpaslíci si ještě dodneška nezvykli na zápalky.)
Tak tedy skončila dobrodružství v Mlžných horách.Bilbo s plným žaludkem se brzy cítil zase dobře a mohl spokojeně usnout,třebaže by byl ve skutečnosti dal přednost chlebu s máslem před kousky masa opékaného na větvičkách.Usnul stočený do klubíčka na tvrdé skále pevněji,než kdy spal pod svou peřinou ve své malé noře doma.A celou noc se mu o domově zdálo a bloudil ve snu po všech svých pokojích a hledal něco,co nemohl najít,ba ani vzpomenout si,jak to vůbec vypadá…“