hobit 5
8. červenec 2014 | 14.10 |
5.
Hádanky ve tmě
,,…Když Bilbo otevřel oči,nevěděl jestli je otevřel opravdu,protože byla právě taková tma,jako když je měl zavřené.Nikdo nebyl nablízku.Jenom si představte jeho leknutí!Nic neslyšel,nic neviděl a nic nemohl nahmatat,leda kamenitou půdu pod sebou.
Pomaloučku se zvedl na všechny čtyři a tápal kolem sebe,až se dotkl stěny tunelu,ale ani napravo,ani nalevo nemohl nic najít,vůbec nic,žádnou stopu po skřetech,žádnou stopu po trpaslících.Hlava mu třeštila a vůbec si nebyl jistý ani o směru,kterým běželi,když spadl.Pustil se nazdařbůh a ulezl tak kus cesty,až mu najednou přišlo pod ruku cosi,co mu připadalo jako drobný prstýnek z chladného kovu,ležící na podlaze tunelu.Znamenalo to bod obratu v jeho životní dráze,ale o tom zatím neměl ani tušení…“
,,…Náhle jeden ze skřetů uvnitř zařval : ,,U dveří je nějaký stín.Někdo je venku!“
Bilbo ucítil srdce až v hrdle.Ze vší síly sebou zavrtěl.Knoflíky se rozletěly na všechny strany.Byl venku,s potrhaným kabátem a vestou,skákal dolů po schodech jako kamzík,zatímco zmatení skřeti dosud sbírali na prahu jeho pěkné mosazné knoflíky.
Samozřejmě se brzy pustili za ním,s houkáním a pokřikováním,a pronásledovali ho mezi stromy.jenomže skřetové nesnášejí slunce,třesou se jim z něho nohy a motá se jim hlava.Nemohli Bilba s navlečeným prstenem objevit,protože se jim proplétal mezi stíny stromů,běžel rychle a tiše a vyhýbal se slunci, a tak se brzy s bručením a proklínáním vrátili na stráž ke dveřím.Bilbo jim unikl…“