hobit 9
8. červenec 2014 | 18.39 |
9.
Osvobozené sudy
,,…Den po bitvě s pavouky Bilbo a trpaslíci podnikli poslední zoufalý pokus najít cestu z lesa,dřív než zajdou hladem a žízní.Zvedli se a klopýtavě vykročili směrem,o němž se osm z nich třinácti domnívalo,že tam leží stezka.Ale nikdy se už nedověděli,jestli měli pravdu.Jeden z těch šerých dnů,jaké byly ve hvozdu všechny,se zase jednou propadl do černé noci,když se náhle kolem nich rozzářila světla mnoha pochodní jako stovky rudých hvězd.Z lesa vyskočili lesní elfové s luky a oštěpy vyzvali trpaslíky,aby zůstali stát.
Na boj nebylo ani pomyšlení.I kdyby nebyli trpaslíci tak zbědovaní,že se vlastně nechali zajmout rádi,jejich nože,jediné zbraně,které jim zbyly,by jim nebyly nic platné proti šípům elfů,kteří dokázali po tmě trefit ptačí oko.Tak tedy jednoduše strnuli,pak si sedli na zem a čekali-všichni,až na Bilba,který si bleskem nasadil svůj prsten a uklouzl stranou.Takže když elfové spoutávali trpaslíky do dlouhé řady,jednoho za druhým,a počítali je,vůbec nenašli ani nepočítali hobita…“
,,…Probudil se zvlášť hlasitým kýchnutím.Bylo už kalné ráno a dole u řeky se rozléhal veselý hlas.Elfové dělali ze sudů vor a jejich voraři jej brzy měli splavit po proudu do Jezerního města.Bilbo znovu kýchl.Voda z něho necrčela,ale byl všecek prostydlý.Pustil se dolů,jak rychle ho jen nožky nesly,a podařilo se mu právě včas dostat se na sudový vor,aniž si ho ve všeobecném ruchu kdo povšiml.Naštěstí zrovna nesvítilo slunce,které by mohlo vrhnout zrádný stín,a Bilbo bohudíky dlouhou dobu ani jednou nekýchl.
Vorařská bidla mocně zabrala.Elfové v mělké vodě strkali a tlačili.Sudy svázané dohromady vrzaly a vázly.
,,To je ale těžký náklad!“ bručeli někteří elfové. ,,Mají moc velký ponor-některé z nich nejsou vůbec prázdné.Kdyby byly vyplavaly na břeh ve dne,mohli jsme se do nich podívat.“
,,Teď na to není čas!“ vykřikl vorař. ,,Odrážíme!“
A tak konečně vypluli,napřed pomalu,dokud se nedostali kolem skalního výběžku,na kterém stáli jiní elfové a odstrkávali je bidly, a pak stále rychleji,jak je strhával hlavní proud,a tak plynuli dál a dál k jezeru.
Trpaslíci unikli z králových žalářních kobek a dostali se ven z hvozdu,ale zda živí či mrtví,to se teprve uvidí…“