,,…Bilbo vyskočil,natáhl si župan a pospíchal do jídelny.Neviděl tam nikoho,ale všechno svědčilo o velké a kvapné snídani.Byl tam strašný nepořádek a v kuchyni hromady neumytého nádobí.Zdálo se ,že trpaslíci vytahali skoro každý hrnec a rendlík,který hobit měl.Špinavé nádobí svou zoufalou skutečností přinutilo Bilba uvěřit,že včerejší noční společnost nebyla výplodem jeho zlých snů,jak tak trochu doufal.Vlastně se mu koneckonců ulevilo,když si pomyslel ,že odešli bez něho a ani se neobtěžovali budit ho(,,ale ani slušně poděkovat,“pomyslel si), a přece jen se nemohl ubránit jistému pocitu zklamání.Ten pocit ho překvapil….“
,,…,,Kam jste se nám ztratil,jestli se smím zeptat?“ řekl Thorin v jízdě Gandalfovi.
,,Byl jsem se podívat na před,“ odpověděl čaroděj.
,,A co vás tak rychle přivedlo nazpátek?“
,,Že jsem se podíval nazpátek.“
,,Jistě,“ poznamenal Thorin, ,,ale nemohl byste to povědět trochu jasněji?“
,,Jel jsem prozkoumat dál naší cestu.Co nevidět bude nebezpečná a obtížná.Taky mi dělalo starost doplnění našich malých zásob.Nedojel jsem však ani moc daleko,když jsem potkal dva své přátele z Roklinky.“
,,Kdo to je?“ zeptal se Bilbo.
,,Neskákejte mi do řeči!“ napomenul ho Gandalf. ,,Dostanete se tam za pár dní,když budeme mít štěstí,a sami to všechno poznáte. Jak jsem právě říkal,potkal jsem dva Elrondovy lidi.Pospíchali,protože se báli zlobrů.Právě od nich jsem se dověděl, že tři zlotři sestoupili z hor a usadili se v lesích nedaleko cesty,zaplašili z té oblasti všechny obyvatele a přepadali ze zálohy cizí pocestné.
Okamžitě jsem vycítil,že mě potřebujete,abych se vrátil.Když jsem se podíval nazpátek,uviděl jsem v dálce oheň a pustil jsem se k němu. Tak teď to tedy víte.Prosím vás,buďte příště opatrnější,nebo se nikdy nedostaneme nikam!“
,,Děkujeme vám!“ kvitoval to Thorin….“