Hugoaja | hobit 8

8. Mouchy a pavouci ,,…Mašírovali za sebou husím pochodem.Na stezku se vcházelo pod jakýmsi klenutým obloukem,protaženým v ponurý tunel,který tvořily dva ohromné stromy nakloněné k sobě,příliš staré,udušené břečťanem a obrostlé lišejníkem,aby si uchovaly víc než pár zčernalých listů.Stezka sama byla úzká a klikatila se mezi kmeny.Vchod zůstal brzy daleko vzadu jako malá světlá skulinka a ticho bylo tak hluboké,že jejich nohy se zdáli přímo dusat,zatímco všechny stromy se nad nimi nakláněli a naslouchali. Když se jejich oči přizpůsobily přítmí,dohlédli po obou stranách na kousek do jakéhosi zeleného pološera.Tu a tam před nimi pronikl k zemi útlý a zářivý sluneční paprsek,který měl to štěstí,že proklouzl nějakým otvorem v klenbě listí vysoko nahoře,a ještě větší štěstí,že jej nezachytila změť a spleť větví a větviček níže.Ale to se stávalo jen zřídka a brzy to přestalo vůbec…“ ,,…Když jej přivedli před krále,král se na něj přísně podíval a zasypal ho spoustou otázek.Ale Thorin jenom prohlásil,že má hrozný hlad. ,,Proč jste se pokoušel se svými trpaslíky třikrát napadnout moje elfy při jejich hodokvasu?“ zeptal se král. ,,Nikoho jsme nenapadli,“ odpověděl Thorin, ,,přišli jsme prosit o jídlo,protože jsme měli hrozný hlad.“ ,,Kde jsou teď vaši přátelé,a co právě dělají?“ ,,To nevím,ale předpokládám,že mají hrozný hlad v lese.“ ,,Co jste v lese dělali?“ ,,Sháněli se po jídle a pití,protože jsme měli hrozný hlad.“ ,,Ale co vás do lesa vůbec přivedlo?“ vybuchl vztekle král. Na to Thorin sevřel rty a nepromluvil už ani slovo. ,,No dobrá!“ rozhodl král. ,,Odveďte ho a drže ho pod zámkem,dokud se mu neuráčí povědět pravdu,kdyby to mělo trvat sto let!“ Elfové tedy Thorina spoutali řemeny,zavřeli ho do jedné z nejspodnějších jeskynních kobek s pevnými dřevěnými dveřmi a nechali ho tam.Dali mu však najíst a napít,obojího dost,třebaže nic vybraného,poněvadž lesní elfové nejsou skřeti a chovají se poměrně slušně i ke svým nejhorším přátelům,které zajali.Obrovští pavouci byli jediní tvorové,s nimiž neznali smilování. Tak tedy chudák Thorin uvízl v králově žalářní kobce,a když vyjádřil své díky za chléb,maso a vodu,začal se starat,co se asi stalo s jeho nešťastnými přáteli.Zanedlouho se to dověděl,ale to už patří do příští kapitoly a začíná se tím další dobrodružství,ve kterém hobit znovu prokázal svou užitečnost…“