11.
Na prahu
,,…Za dva dny doveslovali na severní konec Dlouhého jezera,vpluli do Bystré řeky a teď všichni uviděli Osamělou horu,která před nimi přísně strměla do výšky.Proud byl silný,a probíjeli se proti němu jen pomalu.Ke konci třetího dne přirazili k levému,tedy západnímu břehu a vystoupili.Zde se setkali a koňmi nesoucími ostatní zásoby a potřeby a s poníky určenými pro jejich další cestu.Naložili na poníky,co jen mohli,a ostatek uskladnili pod stanem,ale nikdo z lidí z města s nimi nechtěl zůstat ani na jednu noc tak blízko stínu Hory.
,,V žádném případě,dokud se proroctví písní nevyplní!“ řekli.
V téhle divočině bylo snazší věřit v draka než v Thorina.A jejich skladiště vlastně nepotřebovalo žádnou stráž,poněvadž celý okolní kraj byl vylidněny a pustý.A tak je tedy opustili i průvodci,a třebaže se už snášela noc,honem ujížděli dolů po řece i stezkami k břehům jezera…“
,,…Trpaslíci,chvějíce se,aby nezmeškali poslední příležitost,se vrhli ke skále a opřeli se do ní-marně.
,,Klíč!Klíč!“ vykřikl Bilbo. ,,Kde je Thorin?“
Thorin přispěchal.
,,Klíč!“ křičel Bilbo. ,,Ten klíč,co jste dostal s mapou!Zkuste to hned,dokud není pozdě!“
Thorin tedy přistoupil a vytáhl klíč,který měl na řetízku kolem krku.Strčil jej do dírky.Hodil se tam a dalo se jím otočit!Lup!Paprsek pohasl,slunce zašlo,měsíc byl pryč a oblohou se rozlévala tma.
Teď zatlačili všichni najednou a část skalní stěny pomalu povolila.Objevily se dlouhé rovné štěrbiny a rozšiřovaly se.Vyrýsovaly se dveře pět stop vysoké a tři široké a zvolna se bezhlučně otevřely dovnitř.Zdálo se,jako by se z otvoru v horském úbočí vyronila tma jako nějaký výpar,hluboká tma,ve které nebylo nic vidět,na ně hleděla ze zejícího ústí,vedoucího dovnitř a dolů…“